Život dává a bere - Těhotenství.com

Alka nám poslala:

Život dává a bere

Vždy jsem k vám pouze nahlížela a přemýšlela,zda bych se s vámi mohla podělit o své trápení.Jistě je tu vás spousta které čekali,doufali,třeba se i dočkali svých vytoužených // Já jsem marně zkoušela být těhulkou více než rok a pak jsem na internetu objevila vitamínky EREGMA,které jsme s mým manžílkem začali oba poctivě hamat.

Nevím zda díky jim,ale já věřím že ano,jsem v únoru minulého roku zjistila,že jsem konečně těhulka.Jaké bylo však mé překvapení,když na ultrazvuku zjistili,že děťátka jsou tam dvě.Čekali jsme dvojčátka,neuvěřitelné!Až na velké nevolnosti probíhalo vše dobře, mimískové rostli a já nakupovala vše dvakrát.Nikdy nezapomenu na první fotečku těch bezbranných tvorečků.Bříško rostlo a já netušila ani v tom nejhorším snu,co nás čeká.Zjistili,že jedno mimí je holčinka,to druhé se zatím hrdě schovávalo.Jenže jednou ráno jsem se vzbudila a se zděšením zjistila,že krvácím.Pohotovost to jistila.Mladý,znuděný lékař mi suše oznámil,že je toto normal a nemám prý s manželem tak řádit.Myslel sexualně!Ubezpečila jsem ho že se mílí,nicméně přesvědčen o mém tvrzení nebyl a vystrčil mě ze dveří,asi mu chladla káva!!Je to lékař,říkám si,poznal by kdyby nebylo vše v pořádku...A to byla největší chyba mého života,kterou si nikdy neodpustím. Kdybych trvala na svém,kdyby....

Druhý den ráno opět krvácení,tentokrát však kusy krve.Opět pohotovost a tentokrát si mě tam nechali,stím že mi odtéká plodová voda.To jsem byla v šestém měsíci.Dva dny zděšení,strachu a bolesti,stále jsem však doufala,že to s dětmi vyhrajeme.Po dvou dnech v noci šílené bolesti,k nevydržení.Po zavolání sestry,která byla asi též vyrušena mi zdělila,že to jsou pohyby.Na mé námitky že již jedno dítě mám a poznám pohyby,jsem byla vyvedena z omylu,že každé těhotenství je jiné.Do rána bolesti zmizeli a když jsem šla na toaletu zjistila jsem,že na dotyk v rozkroku něco tvrdého cítím.Doktor se po mé informaci dostavil po hodině a s chladnou tváří mi sdělil,že je KONEC.Dítě mrtvé již v porodních cestách!Pro mě dítě,pro něj PLOD!Druhé prý ZATIM živé.Plačící a rozklepanou beznadějí mě vezli na porodní sál,kde jsem cestou viděla sťastné maminky,držící to,co mě měli za pár okamžiků navždy vzít.První holčičku jsem odrodila a plačíc prosila doktora o odpověď,zda je již konec.Ano je paní!Jaké však bylo mé zděšení,když se vrátil a konstatoval, CITUJI:Jéé ono je tam vlastně ještě jedno!!!!!To však již odebrali pod narkózou. Tímto dnem jsem přestala lékařúm věřit...Dozvěděla jsem se,že i to druhé byla holčinka...Domů jsem odcházela zdrcená,pouze s fotečkou svých holčiček.

Dnes to je osm měsíců a já se opět snažim být těhulkou a konečně držet v náruči,to co mi bylo odepřeno mít.Své dítě!Byla bych ráda kdyby byl můj článek zveřejněn,protože všem těhulkám a to i budoucím radím:Děvčátka je to zázrak počít nový život a pokuď se vám nebude někdy něco zdát,NEDEJTE SE!Vyžadujte péči a nenechte se vystrčit ze dveří,jen proto,že doktor pospíchá a chce mít už vše za sebou.Držte se a bojujte za ty drobečky!Věřím že nas to štěstí jednou potká,držím vám palce a děkuji.ALKA