Přítomnost otce při porodu

Jestliže na jedné straně existují ženy, které si neumějí představit, že by přivedly své dítě na svět bez přítomnosti otce, jsou i takové, které se naopak zmítají mezi dvěma pocity: chtějí u sebe mít někoho, aby je podpořil, ale chtějí zůstat i samy, aby zažily porod nenuceně.

Křičet, pokud chtějí, neomezovat se ze strachu, že nejsou na úrovni, nebo ze strachu, že předvedou svůj obraz, který považují jen za málo lichotivý.
Zatímco pro některé otce je přítomnost po boku ženy, která rodí, naprosto přirozená, v případě jiných je to povinnost, nátlak vyvíjený ze strany současné společnosti a nátlak okolí. Cítí se špatně a připadají si neobratní, dojatí příliš emotivně vyhraněnou situací, mají pocit, že jsou neužiteční a že své ženě neposkytnou velkou pomoc.
To všechno je třeba promyslet při rozhodování o přítomnosti otce u porodu.
V ovzduší vzájemného respektování může být přijato rozhodnutí, které bude vyhovovat jednomu i druhému. Každý bude předem vědět, co může od toho druhého čekat a kde jsou hranice. Je třeba, aby si maminka uvědomila, že přítomnost otce není bezvýznamným úkonem a že může vyvolat hluboké psychologické a citové reakce, které mohou působit na jejich budoucí sexuální vztahy. Svou přítomnost u porodu tedy musí otec beze zbytku schvalovat a přát si ji, stejně jako je na matce, aby rozhodla o způsobu výživy svého dítěte.
Aby otec dobře prožil tento okamžik, nesmí se v žádném okamžiku cítit jako rušivý a nechtěný svědek. Není tedy nutné žádat po něm něco, co nemůže poskytnout.
Je možné, aby nastávající mamince pomáhal jen při přípravě k porodu. V případě prvorodičky to může být i sedm hodin, které u ní stráví, aby jí dělal společnost, aby s ní mluvil a napomáhal tak tomu, aby se nebála. Při čekání na porodní asistentku, která přichází jen v určitých časových intervalech, aby zkontrolovala, jak příprava pokračuje, může muž své ženě pomoci, když bude sledovat kontrakce na monitoru. Ohlásí jí konec kontrakce, aby žena věděla, že fáze uvolnění se už blíží. Naopak se vyvaruje toho, aby jí oznamoval, že se blíží další kontrakce, protože by okamžitě refl exivně stáhla svaly, což je pravý opak uvolnění, které se tolik doporučuje. Jestliže navštěvoval kurzy přípravy na bezbolestný porod, může také své ženě pomoci dýchat v době, kdy se kontrakce dostaví.
Jakmile je otevírání u konce a žena už leží na porodním stole, nemusí otec cítit potřebu být přítomen poslední fázi porodu. Žena nemá trvat na tom, aby viděl, jak dítě přichází na svět. Vidět vlastní ženu trpět, vidět krev, to je něco jiného než sledovat záznam porodu. Tento pohled ho může zasáhnout hlouběji, než si dokážeme představit. A tak jakmile nastane chvíle vypuzení plodu, měl by mít možnost odejít. Jakmile se dítě dostane na svět, je možné pro otce dojít. Pokud chce ženě i nadále poskytovat podporu, a přesto nemá potřebu všechno vidět, zůstane v takovém případě u její hlavy a může s ní něžně hovořit. Může být užitečný tak, že jí v případě, že je požádán, přiloží kyslíkovou masku nebo jí pomůže s dechovými cvičeními. Otec tak naplňuje svůj úkol spočívající v podpoře matky, která k němu cítí důvěru.

Ukázka z knihy:

Marie-Claude Delahaye
Praktický průvodce těhotné ženy
Měsíc po měsíci – odpovědi na všechny otázky, které si žena klade o sobě a svém budoucím miminku